close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
"Čas jsou peníze. Peníze jsou lidi. Lidi jsou čas."

!!!POHROMA!!!

2. května 2007 v 13:49 | já a nikdo jiný |  ZAJÍMAVOSTI

Psychiatr Höschl: Do škol se musí vrátit tresty

Autorita učitelů ve školách klesá a agresivita dětí naopak roste. Psychiatr Cyril Höschl v rozhovoru s Michaelou Jílkovou vysvětluje, v čem jsou příčiny. Upozorňuje i na to, že učitelé mají stále méně možností, jak děti trestat.
Pane profesore, učitelé se shodují, že se agresivita dětí ve školách stupňuje a je jen otázkou času, kdy bude někdo střílet i na českých školách podobně jako v USA.Souhlasíte s nimi, nebo jste v klidu?
To nebezpečí zde určitě je. A je reálné. Není to asi nebezpečí zítřka, ale rozhodně už stojí za to se nad ním dnes zamýšlet. Protože situace se viditelně zhoršuje.
Třeba takovým novým jevem je, že se v některých školách začaly rozmáhat soutěže dětí, kdo natočí na mobilní telefon brutálnější rvačku se spolužáky. Vyhrává ten, kdo ji má krutější a surovější. Je toto už sociálně patologický jev?
Jde už skutečně o poruchy osobnosti. A stačí jeden takový ve třídě a působí to veliké problémy. Nepochybně se na tom podílí tolik diskutovaný vliv agresivity v počítačových hrách, ve filmech, v médiích, které mění hodnotové chápání toho, za co nesu a nenesu odpovědnost. Vinou těch počítačových her se zdá jakoby snadné to, že život můžete vzít a pak ho zase snadno nabýt. A teprve autentická zkušenost tuhle virtuální zkušenost opravuje. A to je už někdy pozdě.
Byl byste tedy pro zavedení nějaké cenzury, aby se agresivita ve filmech, televizi či v počítačových hrách omezila?
Obávám se, že cenzura není řešení. Žijeme v jiné době než řekněme před listopadem 1989. Celá Evropa a celý svět je někde jinde. Alternativou je nabídka něčeho, co by děti ve volném čase zaujalo nikoliv virtuálně, ale opravdu fyzicky. Ať už je to sport nebo něco dalšího. Ovšem to vyžaduje nasazení té předchozí generace. Chce to vidět, že situace je vážná, a začít se dětem věnovat. Jenže to aby člověk prstíčkem pohledal.
A co s tím, pane profesore, dělat, že? Začali bychom na školách. Učitelé jsou nešťastní, říkají, že jsou proti agresivitě dětí vlastně bezmocní. Mohou napsat jen poznámku do žákovské knížky nebo dát zhoršenou známku z chování, což není pro děti žádný strašák.
Chyba je nadrobena vždy na obou stranách. Vyžadovat autoritu jenom z důvodu svého postavení, že jsem učitel, to už je dnes směšné. Autorita musí být vybudována na skutečném respektu a děti jsou ho stále ještě schopny mít. Jenomže když se podíváte na učitelské platy, pochopíte, proč je jako šafránu charizmatických učitelů, kteří mají přirozený respekt, nepotřebují vyvíjet žádné trestající mechanismy a děti za nimi jdou spontánně.
Musíte dát dětem najevo, že všechno má své meze
Ale co mají dělat ti učitelé? Na škole v České Třebové v březnu nasadil žák 9. třídy učiteli odpadkový koš na hlavu a spolužáci si to pobaveně natočili na mobil. Ředitel školy si stěžoval, že učitelé, co se trestů týče, jsou vlastně bezmocní.

No a teď jsme u jednoho z hlavních dilemat. Kde najít ten správný poměr mezi autoritativním školstvím, které vyžaduje poslušnost, a premisivním, které dává volný průchod svobodným hnutím mysli žáků, rozvíjí kreativitu a tresty v podstatě zavrhuje. Někde mezi tím je optimum. My se posouváme k tomu školství premisivnímu. Ale ani děti z důvodu rodinné výchovy, ani pedagogové vinou své průpravy nejsou na tento posun připraveni. Dostávají se do situace svobodomyslného školství, ale se starými požadavky a určitými nároky na poslušnost, které je toto školství čím dál méně schopné zajistit.
Tu poslušnost ovšem nějak vyžadovat musíte...
Prostě musíte dát dětem najevo, že všechno má své meze. A má-li být škola přípravou na život, tak by zároveň měla být přípravou i na to, že v životě - ať se nám to líbí nebo nelíbí - stojíme tváří v tvář autoritám. A ty je třeba do určité míry respektovat nebo poslouchat, i když si jich třeba nevážíme.
Tak mi řekněte konkrétně, co má dělat jeden učitel, který si stěžoval, že žák v tělocviku zopakuje desetkrát sprosté slovo. A on už prý raději dělá, že to neslyší, protože poznámka byla k ničemu.
Těch technik je spousta. Je zapotřebí obrátit takovou situaci ve prospěch toho, koho se to týká. A ne ji řešit ve prospěch silového řešení, tedy ve prospěch toho učitele. Třeba u státní zkoušky na medicíně měla studentka pod lavicí mobilní telefon a "přítel na telefonu" jí odpovídal esemeskami na otázky. Když přišla na řadu, telefon jsem jí vzal a položil na stůl bez jakéhokoli komentáře a oba jsme dělali, že jako nevíme, o co jde. V tom byla úloha učitele - přivést ji k tomu, aby se ona sama nad sebou zamyslela. Vůbec jsem ji netrestal, jen jsem s ní rozmlouval způsobem, který nakonec vedl k tomu, že ona řekla: "No víte, já měla dnes špatný den, já si to uvědomuji a přijdu jindy." Státnici neudělala. Ne proto, že bych ji vyhodil, ale proto, že k tomu sama dospěla. Uznala, že kdyby medicínu absolvovala takovýmito triky, tak by ze sebe tak dobrý pocit neměla.
A představte si, že ten mladý učitel s odpadkovým košem na hlavě původně s žáky diskutoval, chtěl k nim být přátelský. Ale ti deváťáci to brali jako projev slabosti a přestali ho respektovat.
Ve vztahu učitele a žáka je velký rozdíl mezi přátelským přístupem a určitou podlézavostí, kterou děti okamžitě rozpoznají. Velmi těžko se před nimi hraje nějaká komedie. A snaha deklarovat se trochu jiný, než jaký jsem, vede okamžitě ke ztrátě respektu. Můžete se snažit, jak chcete, ale když váš projev není úplně autentický, tak to je to první, co děti rozpoznají, a vede to ke ztrátě autority. Jsem přesvědčen, že kdyby ten učitel s dětmi opravdu komunikoval - a to i o tom, jaké problémy s nimi má a co by dělali v jeho kůži - tak by k tomu nemuselo dojít.
Zacituji vám teď psychologa Rostislava Nesnídala: "Další příčinou agresivity dětí je bezmocnost učitelů. Základní výchovná poučka zní: Když dítě něco provede, musí okamžitě následovat přiměřený trest. Ne za hodinu, ale hned, aby si to dítě spojilo. Ve školách takové okamžité tresty nejsou k dispozici."
To je pravda. A my bychom si měli říci, do jaké míry možnost restrikce do škol vrátit. Například pár pohlavků ve starorakouských školách plnilo ohromně terapeutickou funkci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama